Svoji první stehovku jsem si koupila před čtyřiceti lety. Zpočátku jsme k sobě příliš nepřilnuly (mimo okamžiky, kdy mi přilnula na punčochu a pak jsme to spolu táhly celý den). Tenkrát mě zdržovala, vyžadujíc důkladnou přípravu, řídíc se heslem dvakrát měř a jednou řízni. Moc si se mnou neužila, v mých sedmnácti jsem si byla jista, že i bez její dopomoci budu mít na sobě večer bezva šatičky z té úžasné látky, co jsem si dopoledne koupila na partiovce.
Později, když jsem rozum brala, vzala jsem na vědomí i její důležitost. Abych předešla nezdarům, doprovázeným hysterií, kdy mé úžasné látečky lítaly ponejprv do kouta a poté končily v koši, požádala jsem ji o spolupráci. A šila jsem s její dopomocí na sebe, na děti, někdy i na muže. Celá léta jsem šila všechno, co bylo doma potřeba. Byla stále se mnou, trpělivá, připravená v šuplíku, až ji budu potřebovat.
Stalo se, že jsem po prababičce podědila velkou plechovou krabici. Byly v ní stovky knoflíků, patentek a háčků, vyšívací bavlnky, jehly, nitě a stehovka. Uložila jsem ji do šuplíku k té mé.
Později jsem podědila šicí stroj po babičce. Šlapací Singrovku, se čtyřmi šuplíčky. V nich byly nůžky, jehly, a mimo jiné stehovka. I ji jsem uložila.
Šiju, občas ano. Odmotávám metry své staré známé a myslím na obě ženy, které mi zanechaly své poklady. Tvořily, snily, žily a šily.
Ta moje je už tenká, vždyť se mnou šije 41 let. Napadá mě, zda se mi podaří odhalit její běloučkou papírovou špulku.
Tvoje krásné rozjímání nad stehovkou mi připomnělo moji milovanou pratetu.Zůstala sama a živila se šitím.Jezdívala jsem k ní na prázdniny a s dojetím si vybavuji chvíle u ní strávené .Jako památka na ni mi zůstaly krejčovské nůžky.Jsou opotřebované,rezavé,ale tak krásně mi oživují vzpomínky na dětství....
OdpovědětVymazatMám schované nůžky po babičce, musím je najít a podívat se, jestli jsou opravdu takové, jak si je pamatuju - velké, stříbrné s barevným zdobením. Doufám, že si vzpomenu :-)
OdpovědětVymazatMoje čtyřicet let stará stehovka bude pěkně zachovalá, až ji zdědí dcera nebo snacha. Mám ji uklizenou a stehuju hedvábíčkama podle mně hnusných a nepoužitelných barev. Ne že bych si schválně kupovala ošklivé nitě, ale byly ve velké kazetě s těmi krásnými :-)
No teda, nejdriv jsem premyslela co je to stěhovka:-)).Hezky clanek.Pendula
OdpovědětVymazat