Také to znáte?

Můj muž se, stejně jako všichni pánové tvorsta, nedokáže soustředit na dvě činnosti najednou.

Zatímco my ženy lítáme s koštětem (vytírajíc chodbu...), smažíc cibulku na polední gulášek odbíháme vyndat prádlo z pračky, bedlivě sledujeme děti a současně pomáháme manželovi hledat brýle (peněženku, klíče od auta...*) servírujíc mu jen tak mimochodem chutnou kávičku, muž se s maximálním soustředěním zabývá záležitostí jedinou. Je téměř jedno, zda jde o činnost vrcholně intelektuální, či o navlékání ponožek. Vyjde to nastejno.

Promluví-li žena v takové situaci, je zle. Mužovou odpovědí je znechucené syknutí „teď ne, teď dělám ...*“.

My ženy jsme naprogramovány na 6 až 8 tisíc slov denně.

My déle vdané ženy logicky trpíme samomluvou. Stává se však, že zatímco si šeptem komentujeme své činnosti, ozve se „nemůžeš být prosím tě zticha?“, případně „jdi si zpívat jinam“.

Zabývá-li se muž činnostmi, vyžadujícími jeho plné soustředění po většinu dne, nezbývá, než se rozplakat, nebo spolknout prášek.

Jsou však situace, kdy muž jakoby zapoměl být mužem. To pak dokáže řídit auto a telefonovat s kolegou, zařvat hanlivé slovo na účet jiného řidiče a troubit naň, zaregistrovat kolemjdoucí pěknou blondýnku a ještě se za ní otočit. Vlastně ani nemusí být pěkná:-).

Kolikrát jsem si říkala, že až budu muset se svým mužem projednat něco opravdu důležitého, zkusím mu zavolat, nebo napíšu e-mail. Třeba si udělá čas a příležitostně odpoví.

(*lze doplnit cokoliv).