Naše hospoda

V Atelieru

Procházka o vánočním popoledni

 

Moc se těším, že se dny zas začnou prodlužovat.

Vzpomínka na Zadar II

Vzpomínka na Zadar

Lázeňská II. - O lázeňském stravování

Manžel byl neoblomný. Musela jsem v neděli ráno vstávat ve čtyři a vyrazili jsme do lázní. Manžel jako pacient zdravotní pojišťovny, já po jeho boku coby samoplátce. Chtěli jsme strávit pár dní spolu. Rozdělila nás jídelna.

Jestliže žaludek pacienta (P), vyslaného na léčení zdravotní pojišťovnou, dosahuje průměrné velikosti mezi 25 až 30 cm, u samoplátce (S) se předpokládá objem tohoto orgánu minimálně trojnásobný.

Již rozměr listu, na kterém je denní menu zaneseno, se liší. Zatímco P čte nabídku svého výběru z formátu A6 a poté ho připíná kancelářskou sponou na stojánek u slánky, S hledí na popsaný list papíru velikosti A4, který si poté uloží do barevných a polaminovaných desek.

Jestliže P dostává k snídani pečivo se 2 druhy uzenin (šunku a salám) s jedním máslíčkem a jablkem, S dostane rovněž dva druhy uzenin (v dvojnásobném množství), k tomu dva druhy tvrdého sýra, dvě maslíčka, jablko velkého vzrůstu, jogurt, sýr tavený, paštiku Májku, med porcovaný a porcovanou marmeládu. A na dojedení skvělý zákusek.

Když P k obědu obdrží polévku a hovězí guláš s těstovinami, je to dostatečně velká porce, kterou však statný muž zvládne sníst. S  po polévce dostává pikantní hovězí masové kostky s knedlíkem i rýží (bramborem i hranolkami, vždy dvě různé přílohy současně) a k tomu kompot. Poté velký pohár s pudinkem, jahodami, šlehačkou a čtyřmi oplatkami.

K večeři S přinesou na rozdíl od P i předkrm, opět větší množství stravy, oplatku, a dokonce si může vybrat, zda chce pivo, Fantu, Colu nebo 2 deci vína. P popíjí šťávu s vodou.

A zatímco si P z jídelny radostně odskotačí vstříc novým dobrodružstvím, S se sotva odvalí od stolu s urputnou snahou neříhnout ještě v prostoru jídelny a po celý zbytek dne se vystříhává jakéhokoliv rychlejšího pohybu.

Čím jsme se my Samoplátci provinili? Ještě že je tam se mnou byl Pojištěnec.

2008_11

Mrazivý víkend

Viděno přes sklo

Lázeňská I. - Pan Mráček

Ach jo, zase nemám fotku. V šuplíku je pár vzpomínek, tak zkusme tuhle alternativu:

Před rokem pan Mráček navigoval mého muže svým dálkovým ovládáním do perličkové lázně na sedačkové lanovce, letos jsem tam lezla já. Sama po schůdkách, za Mráčkovy asistence.

Pan Mráček je zvláštní člověk. Mladý, štíhlý, uzavřený do sebe. Nepromluví slovo, jen kývne hlavou na pozdrav, aniž by se cokoliv s jeho obličejem přihodilo. Když na chodbě vyzvedává klienty k proceduře, vydá příkaz ke vstupu mávnutím ruky. A občas, snad jako vrchol jeho sympatií, přitom lehce hvízdne. Loni jsme se s ním zpočátku snažili navázat mírně společenský kontakt, a pokud nějak reagoval, byly to oči v sloup, úklon hlavy do strany anebo pár slov se skloněnou hlavou, kterým jsme nerozuměli. Nabyli jsme dojmu, že pan Mráček je pravděpodobně jeden z bývalých pacientů – pardon, klientů.

Takže jsem lezla do perličkové lázně a sama sebe se ptala, co tam budu těch 15 minut dělat. Ale perlička je úžasná věc. A jak jsem se snažila nastavovat bedra, ramena a nechat si všechno pěkně protřepat a promasírovat, utekla ta čtvrthodinka fakt dost rychle.

Zatímco pan Mráček pomáhal z lázně mé spoluklientce, vstala jsem a chtěla také vylézt. A tak jsem poprvé slyšela pana Mráčka, jak říká „zůstaňte sedět, dokud to nevypnu“. Omluvila jsem se, že jsem tam prvně. Pohladil mi ruku a řekl, „já vím, to je v pohodě“. Připomněl mi Werichovu pohádku o tom, jak byl královský syn němý, dokud mu nepřesolili polévku. Na otázku, proč nikdy předtím nepromuvil odvětil, že dosud přece bylo vše v pořádku.
No a taky když jste v perličce, stejně nic neslyšíte. 

2008_11