Větvičky

Večerní výloha

Světlohraní

Cesta domů

Nová zelená

Barvičky

Zveme k posezení

Osamělost

Můj zážitek z Luhačovic

Jela jsem jen do Luhačovic, přesto jsem se po čtyřech hodinách jízdy octla v čase první republiky.
Před hotelem Popper (Dům B. Smetany) a před kamerami korzují elegantní ženy. Šaty, něžně zdůrazňující zadeček i útlý pas, cudně zakrývají útlý kotník. Roztodivné kloboučky jim spolu s krajkovými slunečníky chrání bělost lící. A ti muži! Co muž to elegán, džentlmen a kavalír. Ať už je to majitel hotelu, číšník nebo kočí. Jak krásně se k ženám chovají, to už naši neumí. S chutí jsem se dívala na tu přeměnu. A cítila se moc dobře.
Na schodech jsem potkala snad tu nejkrásnější dámu. Dívku s překrásnou tváří, doprovázenou příjemným kavalírem. Jejda! Vzadu jí visel kus odpárané záložky sukně. Ona to zřejmě neví, přece ji v tom nenechám!
“Dobrý den slečno.”
“Brej.”
“Promiňte, že vás ruším, ale máte vzadu popáranou záložku sukně. “
Děkuji neřekla, jen "A do pr..le!" Otočila se na svého kavalíra: “Zas abych to zašívala. Já se na to fakt už vys.ru.”
A bylo po iluzi.

To nám to jaro letos nějak rychle ufouklo