Ipsilonka: 2014

O jaru, květinách, vodě a času

Mladá paní Šilhavá vyběhne s prázdnou konývkou před dům, otočí kohoutkem a hned je konvička plná vody na zalévání truhlíků, překypujících barevnými květinami.

I stará paní Kahovcová vyběhne s prázdnou konývkou před dům. Odloží ji na zem, klekne na dlažbu a rukama plnýma třísek se snaží vyrvat dřevěný dekl z jámy. Když se to podaří (někdy i bez ulomených nehtů), přisune bradu k zemi, nepřestávajíc klečet na kolenou. Ruku vsune do jámy ukrývající kohoutek, snažíc se vyhnout všem tučným pavoukům, kteří tento prostor zvolili za svůj domov. Chvilka napětí, kdy se vší silou snaží pootočit páčkou kohoutku do svislé polohy. Hotovo.

Předpokládejme, že hadice je u něj již připevněna. Pak lze pouze vstát, popadnout konev, najít konec hadice, narovnat páčku na kropící pistoli do polohy „on“ a vodu nechat plynout do konvice. V takovém případě má paní Kahovcová mokré pouze rukávy, neboť bývá pravidlem, že pistole nějak netěsní. Horší situace nastává, je-li páčka u pistole v poloze „on“ již ve chvíli, kdy s bradou u země otáčí kohoutkem. Konec hadice sice nalezne rychleji, avšak co by dala za mokré pouze rukávy!

Třetí a nejdramatičtější situace nastane, není-li v jámě na kohoutu nasunuta hadice a ona si toho nevšimne (zde ponechávám prostor Vaší fantazii). A všimne-li, raději nechá páčku páčkou a pro vodu běhá s konvičkou do kuchyně.

Je dokončeno, květiny zalité. Zbývá než pokleknout na dlažbu, bradu přisunout k zemi, vsunout ruku do jámy, nedotknout se pavouků, otočit kohoutkem, trochu při tom zasakrovat, popadnout dekl, za tu dobu záhadně zvětšený a snažit se jím jámu zakrýt.

Ale stejně už zase přemýšlí o tom, čím úžasným letos vysadit truhlíky. Sláva jaru a létu a všem rostlinkám, stojí to za to!

PS.: to jsem vám ještě neřekla - je to z autobiografie, a moc mladá nejsem:-).